Patroni

Seznamte se s patrony charitativního večera věnovaného Centru Paraple

Patron tanečního páru - Marta Dancingerová a Martin Prágr


Petrovi je třicet osm let a žije v Přibyslavicích u Velké Bíteše, asi třicet kilometrů od Brna. Je rozvedený a má dvě děti, osmiletého a desetiletého syna. 
Petr ochrnul kvůli nemoci. Na jaře 2019 začal mít zvláštní pocit v nohou a nejistotu při chůzi po schodech spolu s intenzivními bolestmi zad. Různá neurologická vyšetření nejprve nic neukázala, až magnetická rezonance s kontrastní látkou odhalila rozsáhlý nádor utlačující míchu od krční až po bederní páteř. Petr během roku absolvoval čtyři náročné operace. 
Je zaměstnaný ve strojírenské firmě jako referent zakázkového oddělení. Pracuje kompletně z domova. 
Nejraději tráví čas s dětmi, kterým se snaží maximálně věnovat. Společně hrají basketbal, florbal, pétanque nebo deskové hry a také sledují animované filmy. Mezi Petrovy zájmy patří především sport, aktivně i pasivně. Jezdí na handbiku, rád se podívá na hokej nebo fotbal. Radost mu udělá i jakákoli rocková hudba, filmová komedie, dobré jídlo nebo třeba i práce na zahradě. 
Od chvíle, kdy Petr používá vozík, se jeho zdravotní stav stále mírně zhoršuje. Po operacích měl nulovou citlivost od hrudníku dolů, nyní necítí už od prsou. Dochází u něj také ke zhoršení jemné 
motoriky prstů. Nezhoubný nádor kolem míchy totiž bohužel nelze odstranit kompletně, takže zlobí a nejspíš ještě zlobit bude. 
Je pyšný, že se naučil ovládat vozík a sám se oblékat. Jeho cílem je zlepšit se v přesunech ze země na vozík a vyzkoušet stanování nebo vyrazit s Parapletem na vodu. Před onemocněním chtěl žít poklidný život se svou rodinou ve vlastním domku, dobře vychovat děti a jezdit s nimi na výlety. Nyní jsou jeho cíle v podstatě stejné, pouze by k nim rád přidal potenciální novou partnerku. 
 
Jak vnímá a v čem mu pomohlo Centrum Paraple? 
„Centrum Paraple vnímám jako skvělé místo, kde se vozíčkáři vždy cítí dobře. Jsou zde lidé, kteří nám umí pomoci a poradit s problémy, které nás trápí. Mně osobně poradili, jak se správně starat o bolavé zápěstí, co dělat a nedělat, abych šetřil namáhané ruce. Díky Parapleti jsem si zvýšil sebevědomí v tom, co všechno v životě zvládnu. Výborní terapeuti mě naučili nové cviky, díky kterým se dokážu mnohem lépe protáhnout a uleví se mi. Rovněž mi ukázali, že mohu opět jezdit na kole (nyní handbiku) a vyzkoušel jsem si i další různé sporty, které se dají dělat na vozíku.“ 

Patronka tanečního páru - Patrik Hartl a Tereza Prucková

Lucii je padesát čtyři let a žije ve vesnici Pulečný poblíž Liberce. Její rodinu tvoří manžel a dvě dospělé děti, Klára a Jakub. Na všechny je velmi pyšná. 
Na jaře roku 2021 utrpěla úraz při paraglidingu, kdy se jí nepovedlo přistání. Lucie má paraparézu, což znamená, že se může postavit a za pomoci berlí nebo chodítka ujít pár metrů po rovině. Nicméně není toho schopná vždy, záleží na aktuálním zdravotním stavu, míře bolesti a únavy. 
Před úrazem pracovala jako technický dozor staveb a koordinátor BOZP na stavbách, nyní pracuje na čtvrtinový úvazek v původní firmě na jiné pozici a je také konzultantkou Národního institutu pro integraci osob, kde kontroluje stavby z hlediska bezbariérovosti. 
Mezi její aktuální koníčky patří jízda na lehotříkolce, procházky, jóga, lyžování na monoski ad. S manželem ráda cestuje obytným vozem či na motorce nebo si užívá čas s dobrou knihou či filmem. 
Před úrazem si užívala aktivního života s rodinou, sportovala, cestovala po světě a plánovala další dobrodružství. Ani po úrazu se její životní styl nezměnil, jen způsob realizace je trochu jiný. Lucie plánuje i nové aktivity, chce vyzkoušet plachtění, tanec nebo badminton. Ráda má ale někdy i klid a obyčejný pohled do přírody. 
V běžných záležitostech je dostatečně soběstačná, přesto občas pomoc manžela nebo dětí potřebuje. Osobní výzvou je pro ni to, co ji přiměje překonat své obavy a vyzkoušet nové věci, tedy například i její účast ve StarDance. 
 
Jak vnímá a v čem jí pomohlo Centrum Paraple? 
„Centrum Paraple je pro mě synonymem naděje, přátelství, klidu, vnitřní vyrovnanosti, touhy pracovat na sobě a zkoušet nové věci. Je pro mě druhým domovem. Můžete tam přijet ve špatném rozpoložení a jenom projdete recepcí, kde vás s úsměvem pozdraví, pokračujete přes kavárnu, kde vám k úsměvu přidají i něco dobrého, pak vás milé ošetřovatelky ubytují. Sejdete se sociální pracovnicí, fyzioterapeutem, psycholožkou a najednou věříte a víte, že to všechno půjde.“

Patron tanečního páru - Martina Ptáčková a Dominik Vodička

Kamilovi je čtyřicet čtyři let. Žije v Jihlavě s manželkou a třemi dětmi – čtrnáctiletým a tříletým synem a půlroční dcerkou. 
V únoru roku 2018 se mu po úrazu v bazénu změnil celý dosavadní život. 
Před úrazem pracoval jako řemeslník-obkladač, nyní působí v České asociaci paraplegiků (jeden ze zakladatelů Centra Paraple) jako peer mentor. To znamená, že sám jako zkušený vozíčkář podporuje lidi po poranění míchy. Peer mentoři lidem, kteří jsou na vozíku teprve krátce, a jejich blízkým a pečujícím pomáhají širokým spektrem rad, informací, ale také s praktickým tréninkem soběstačnosti a v neposlední řadě jsou pro ně psychickou oporou a motivačním prvkem. 
Mezi Kamilovy koníčky patří především rodina, dále četba a sledování sportovních přenosů, když je možnost, tak i přímo na stadionech se starším synem. Také má rád procházky a dobré jídlo. Jeho oblíbeným seriálem jsou Chalupáři a Případy 1. oddělení, z knih ho zaujala Otevřená zpověď od Andre Agassiho a z hudby má nejradši písničky Karla Gotta. 
Od doby, co je na vozíku, se jeho stav nemění. Podstoupil transfery šlach na rukou, což mu výrazně pomohlo v soběstačnosti. Na začátku nezvládal téměř nic, ale nyní může být hrdý na to, že dokáže sám jezdit autem nebo třeba uvařit. Zlepšit by se chtěl ještě v jízdě na vozíku v terénu, tam vidí své rezervy. V budoucnu by si rád pořídil handbike. 
Před úrazem neměl velké cíle a plány, po něm si přeje hlavně spokojenou rodinu. 
 
Jak vnímá a v čem mu pomohlo Centrum Paraple? 
„Paraple vnímám jako místo, kam se vždy těším, ať už jako klient, pracovně, nebo jen tak do kavárny. Osobně mi moc pomohlo v začlenění do komunity, zlepšení soběstačnosti a sebevědomí a při vyrovnávání se s tím, co se mi stalo. Díky Parapleti jsem také zase schopen ráno vstát sám z postele, udělat běžnou hygienu, nasnídat se, obléct se a odejít sám z bytu.“ 

Patronka tanečního páru - Oskar Hes a Kateřina Bartuněk Hrstková

Lucii je třicet let a pochází ze Stříbra. Má dvě sestry a jednoho bratra. Když jí byly tři roky, utrpěla vážný úraz při autonehodě. Se svou starší sestrou tehdy jely na prázdniny k babičce a dědovi, když do jejich vozu čelně narazilo auto, které řídil opilý řidič. Následkem nehody žije na vozíku. Navzdory tomu se jí daří vést aktivní a naplněný život. 
Po absolvování obchodní akademie pracovala jako dispečerka kamionové dopravy. Poté se přesunula do neziskové oblasti a působila v organizaci zaměřené na powerchair hokej. V současné době je bez zaměstnání. 
Mezi její záliby patří diamantové malování, vytváření amatérských domácích videí z oslav a výletů, také třeba ráda luští. Lucie ráda cestuje a jejím nejoblíbenějším místem pro výlet je Washington. V posledním roce jí nejvíc těší řízení auta, které jí přináší i pocit svobody a nezávislosti. 
Ačkoli je na vozíku od útlého věku a na život bez něj už si vůbec nevzpomíná, neustále dělá pokroky v soběstačnosti. Skromně je ale nijak nevyzdvihuje, říká, že pokroky přece neustále dělají i „zdraví“ lidé. 
Nejvíc asistence potřebuje ráno při vstávání a večer při ukládání do postele, stejně jako např. při přesunu do vany a zpět. Během dne si však většinou dokáže poradit sama. 
Má ráda seriál Sue Thomas, agentka F.B.I, knihu Tajný život v Bílém domě a obdivuje film Život a smrt Charlieho St. Clouda. 
Jejím velkým snem je vyrazit na delší dobu do Austrálie. 
 
A jak vnímá a v čem jí pomohlo Centrum Paraple? 
„Centrum Paraple mi pomohlo v mnoha oblastech. Od výběru a správného nastavení vozíku přes pomoc při zdravotních komplikacích až po obrovskou podporu při zvládání životních výzev. Díky Centru Paraple jsem měla možnost si vyzkoušet, jaké to je žádat o pomoc (asistenci) jinou osobu než rodinného příslušníka, a především jsem si tam mohla vyzkoušet řídit auto a přesvědčit se, že to zvládnu.“ 

Patron tanečního páru - Lucie Vondráčková a Lukáš Bartuněk

Jakubovi je dvacet jedna let. Žije v Milovicích společně s maminkou a mladším bratrem. 
Osudná událost se odehrála před několika lety, kdy se Jakub v noci vracel domů z akce podél kolejí a 
došlo k nešťastné srážce s vlakem. Má poraněnou míchu s diagnózou kvadruplegie, což znamená ochrnutí od oblasti hrudníku směrem dolů, včetně částečného ochrnutí rukou. 
Navzdory složité situaci má jasný cíl, získat vzdělání. Studuje na obchodní škole v Janských Lázních, kde právě dokončuje druhý ročník. 
Ve svém volném čase se věnuje oblíbenému ping-pongu a navštěvuje posilovnu. Rád si také užívá čas s rodinou a přáteli. 
Jakub v době po úrazu prošel velkým vývojem. Na začátku se mu zdálo nemožné, že někdy dokáže i jen zcela jednoduché denní činnosti, jako například hygienu či oblékání. Díky svému úsilí a podpoře okolí se naučil mnoha dovednostem. Sám se přesune na vozík nebo do postele, nají se, částečně se zvládne obléct. A chce pokračovat stále dál a být co nejsamostatnější. Pomoc osobních asistentů zatím využívá každý den. 
Jeho nejoblíbenějším seriálem je populární Hra o trůny. 
A jeho ambice do budoucna? Dokončit vzdělání, najít si práci a zapojit se co nejvíce do společnosti a běžného života. 
 
Jak vnímá a v čem mu pomohlo Centrum Paraple? 
„Centrum Paraple je místem naděje a nového začátku. Najdete tam nejen podporu a praktickou pomoc, ale také vám tam pomůžou znovu se začlenit do společnosti. Velmi oceňuji obrovské nasazení všech zaměstnanců, jejich ochotu a vstřícnost.“ 

Autor fotografií: Lukáš Klingora

Odvysílané díly StarDance a bonusy najdete na stránkách iVysílání České televize.